Všímavost

Mě se nejvíce osvědčily tyto metody, protože je zvládám dělat i s dětmi a všemi ostatními povinnostmi, které doma mám.

ZASTAVENÍ

Takové krátké zastavení umí vážně divy :-) Jde o to se prostě na chvíli zastavit, alespoň jednou se zhluboka vědomně nadechnou a vydechnout a pak se soutředit na to, co cítim uvnitř svého těla. Může mě něco bolet, tlačit, hřát, brnět kdekoliv v těle.

Na to místo se snažím zaměřit a s dalším nádechem a výdech se snažím "dýchat do toho místa". Vždy se tím dané místo uvolní. Někdy je třeba ho prodýchnout opakovaně, mě v 90% případů stačí jednou.

Je to velice jednoduché a jde to udělat třeba i při mytí nádobí, vaření obědu nebo mytí rukou. Stačí pár vteřin děnne a výsledný efekt je k nezaplacení. Dělám toto zastavení vždy když si vzpomenu nebo když začínám cítit, že nejsem úplně ve své kůži.

"DOBÍJENÍ BATEREK"

V tomto případě se spíše jedná o to myslet více na sebe a dobíjet si baterky malými "odměnami".

Potřebujete čůrát? Nedržte to a jděte. Máte hlad? Najezte se. Je důležité myslet v první řadě na sebe. On se svět, domácnost ani děti nezboří pár minutovým čekáním než si oskočíte, najíte se nebo napijete. Je smutné, že i takto banální potřeby dnes a denně zanedbáváme.

Přitom tím, že máte hlad, potřebujete na WC nebo chcete pít dost zvětšujete své napětí a možnost "výbuchu" na děti/manžela/okolí kvůli maličkosti.

Takže uspokojte své základní potřeby a taky si dejte něco navíc.

Máte rádi kávu? Udělejte si jednu, do oblíbeného hrněčku s oblíbenou lžičkou. Dohodněte se s dítětem, že si chcete v klidu vypít kávu. Dejte mu stavebnici, pastelky, prostě nějakou zábavu kterou chce a hodtě si nožky nahoru, v klidu si vychutnejte kávu :-) Zapomeňte na všechno vaření a uklízení a prostě si dopřejte SVÝCH 10 minut klidu a dobijte tím baterky.

Někdo si dobije baterky skvělým čajem, někdo tancem s dětmi, zpíváním oblíbené písničky, slupnutím kousku čokolády,... udělejte prostě to, co vás učiní šťastnými.

Skvělé na dobíjení emočních baterek je také objetí s milovaným člověkem, dotek nebo pusa/polibek. Máte dost takového láskyplného kontaktu? Někde jsem četla, že děti potřebují minimálně 4 objetí denně ke spokojenému pocitu a dobré náladě, 8 objetí by mělo být standart a 12 znamená "jupí, mám i něco na víc".

Musím říct, že u nás je to tak 4-8 a pokud je málo času, tak si děti rádi o obejmutí chodí říct nebo se prostě přijdou přitisknout a u toho mě pohladí. Syn se ke mě přitiskne, hladí mě po noze a říká "Ty jsi skvělá maminka." Z toho usuzuji, že je pro ně kontakt (objetí=přijetí) vážně důležité. I pro mě jsou to příjemné chvíle.

VĚDOMÝ DECH

Tato technika jde dělat vážně kdekoliv a kdykoliv. Jde mnohem více do hloubky než by se na první pohled zdálo. Určitě doporučuji. Ideální je použití, když cítíte, že na vás jde vztek v nějaké vyhrocené situaci. Začněte prostě vnímat svůj dech a uvidíte jak rychle se zklidníte.

Není to nic těžkého, prostě jen vnímejte jak se nadechujete a vydechujete.

Celé kouzlo spočívá v tom, že jak vnímáte svůj dech, tak vám v hlavě přestane běžet tisíce myšlenek a tím se zklidníte.

Negativní myšlenky mají totiž jednu nehezkou vlastnost a tou je, že přitahují naši pozornost jako magnet a tím rostou a sílí. Proto se nedokážeme pořádně ovládat v nějakém afektu. Když však dokážete vypozorovat, že se ve vás něco začíná dít a včas se začít soustředit na sebe (své tělo,pocity, to, co se děje uvnitř vás) na svůj dech, tak dokážete tohle rojení negativních myšlenek přerušit a tím se osvobodit. Pak už si můžete svou reakci vybrat sami a nemít tu naučenou/převzatou od svých předků.

Závěrem

Tyto tři věci mi pomáhají nejvíce. Určitě je tu i spousta dalších možností (meditace, yóga, konkrétní pojmenování emocí,...) záleží na každém, co mu sedne a hlavně jestli to zvládne zapracovat do svého nabytého dne.

Když se ohlédnu zpětně, tak mi všímavost do života přinesla ohromný klid a soulad se sebou, který jsem dříve neměla. Velice mi pomohla ve výchově.

Když byl syn malý, tak mi "bouchal papiňák" skoro každý den a vždy jsem si to hodně vyčítala. Teď mám děti dvě a "bouchací papiňák" jsem mnohem méně. Někdy "bouchnu" jednou týdně, někdy jednou za měsíc, záleží co se všechno děje. Hlavně můj "výbuch" už není tak ničivý jako dříve, nevyčítám si ho a umím se za něj dětem omluvit. Můj vztah s dětmi mnohem lepší a klidnější, chod celé rodiny je mnohem harmoničtější a naučila jsem si najít čas také pro sebe a své záliby=dobíjím baterky.

Přeji vám všem ať takového spojení také dosáhnete :-) Ať vaše reakce řídí váš myslící mozek.

Alena