2. zásadní rozdíl mezi ženami a muži

Další krůček k hlubšímu pochopení

Muži mají FOKUSOVANÉ VNÍMÁNÍ, prostě řečeno jsou zaměřeni na cíl.

To je krásně vidět třeba při nakupování. Muž se neohlíží se doprava ani doleva a prostě nakoupí to, co má napsáno na seznamu.

Ženy mají SKENOVÁCÍ VNÍMÁNÍ, umí více věcí najednou a jsou zaměřené spíše na cestu nebo způsob ne přímo na cíl.

Když jde žena třeba nakupovat, tak kouká všude po krámu a přemýšlí, co by se jí mohlo hodit. Jestli doma nechybí mouka, šťáva nebo kolik má doma pracího prášku.

Stačí přesně říct co chceme

Úskalí je v tom že my ženy předpokládáme, že muži fungují jako my. A stejně tak muži předpokládají že ženy fungují jako oni. Jenže tak to není.

Proto je důležité naučit se na rovinu a jasně říct, co po muži chceme a ne čekat že si to domyslí.
A stejně tak muži by měli opravdu vnímat co jim říkáme a ne jenom říkat ehmmm, hmmm. Protože my si pak myslíme, že když nám něco odkývou hlavou, tak nás chápou a vnímají. Což tak většinou není.

 Nebudeme si nic nalhávat. Muži prostě chtějí mít svůj "klid", a proto to odkývou, i když vlastně nevědí. Takže pokud muž nerozumí ženě, tak by jí měl přiznat, že neví, co po něm chce. Požádat ji jestli by mu to mohla říct narovinu. 

To je někdy i trochu výzva pro nás 🙂 Moje první reakce bývala urazit se. Proč? No protože mě nevnímal.... Až časem mi došlo, že mě nevnímá, protože to neříkám narovinu a pořád to jen okecávám.

Takže když chci jen tak povídat, tak mu řeknu: "Teď se potřebuju vykecat, nepotřebuju tvůj názor, jen to chci nekomu říct." A to je úlevné i pro muže. Nemusí se snažit najít pointu a řešení (o což se snaží u většiny rozhovorů) a jen tam prostě jsou pro nás. Tyhle chvíle mám moc ráda 🙂

Říkání narovinu v praxi

Když chci na něco znát názor svého partnera.... zeptám se ho, kdy bude mít čas se mnou řešit něco pro mě důležitého. A dám mu prostor, aby on rozhodl o vhodné době.

Takže dnešní zázračná pilulka: říkej věci narovinu.
 

Trávíme totiž, jako společnost, dost času u mobilu, internetu, televize, her a u toho vnímáme jen na půl.
Jak to máte nebo nemáte vy je samozřejmě na vašem uvážení. Já se snažím čas strávený těmito aktivitami omezovat. Protože se mi stávalo, že jsem snadno sklouzávala k hodinovému bezduchému projíždění Facebooku a emailu, které vlastně vůbec k ničemu nevedlo.

Umíme pojmenovat, co dopravdy chceme? 

Klíčem je zamyslet se, co vážně chceme. Chci, aby se mi teď věnoval nebo si chci projít emaily a podívat se na Facebook a vlastně mě vůbec nevadí že on kouká do mobilu taky? 

Pokud chci, aby si se mnou povídal, tak mu to řeknu. Chci být chvíli sama. Tak to řeknu a zkusím si najít způsob, aby to šlo.

Kdo má zodpovědnost za tvá rozhodnutí?

Ten kdo doufá, že si ostatní domyslí, co vlastně chce se nikdy nedočká žádného úspěchu. Dočká se spíše naštvání a bude mít pocit, že ho nikdo neslyší.

Co mají ostatní slyšet a chápat, kdyz nic neříkám? 

Naučila jsem se říkat, co cítím a hodně to usnadňuje život mně, mému partnerovi i mým dětem. Když jsem naštvaná, tak prostě řeknu: "Jsem naštvaná". 

Okénko z historie

Kdežto muži jako lovci byli zaměřeni pouze na cíl "ulovit mamuta", zajistit jídlo pro svoji rodinu pro svoji vesnici a u toho zase neměli čas řešit jestli se někde neřízli do prstu nebo jim je nebo není zima.

Z těchto hluboko zakódovaných věcí, který si předáváme už po generace vznikají právě ty největší rozdíly. 

Ženy často chtějí citlivé muže, kteří nám naslouchají a muži chtějí rovnocenného partnera, který všechno řekne na rovinu. Jak se říká protiklady se přitahují.

Myslím, že tohle spojení může velice pěkně fungovat. Stačí si uvědomit, že každý máme určité rozdíly a vyjadřujeme se jinak. Naučit se vyjadřovat tak, aby to ten druhý pochopil.

Takže hodně štěstí a směle do toho 🙂♥️