Vítej doma aneb jak zvládnout šestinedělí

Když si vzpomenu na svá šestinedělí, tak se divím, že jsem to přežila :-) Dělám si srandu. Není to tak hrozné, ale rozhodně je to náročnější než porod. Určitě souhlasím s tím, že je šestinedělí hodně náročné a ideální je dopřát si v něm, co nejvíce klidu a sližování s miminkem.

Příchodem miminka se prostě všechno změní. V této fázi se hodně vyplatí mít vytvořené pouto s miminkem už z říška, jak píšu v článku "Jak si v těhotenství vytvořit pouto"

Pokud jste pouto nestihli navázat v těhotenství, tak další výborná příležitost se nabízí v porodnici. Pokud nemáte nějaké komplikace, tak doporučuji užívat si chvíle s miminkem místo zástupů návštěv.

Po prvním porodu jsem syna u sebe moc neměla. Měl silnou žloutenku a tak mi ho dávali do inkubátoru a musím říct, že jsme si cestu k sobě hledali mnohem složitěji než u dcery, kterou jsem měla u sebe pořád. Každopádně nic není ztraceno ani pokud jste se nechali převálcovat vytrvalostí příbuzných, kteří prostě "museli" přijet. Je rozdíl, když vás navštívi manžel a rodiče/sourozenci, to úplně chápu. Přehnané je, když si každý den podává dveře jedna návštěva za druhou.

Když přijedete z porodnice, vyřešíte návštěvu pediatra a konečně jste doma, tak se vám může stát to co mě. Najednou mi došlo, že jsem doma a nevím co teď. Žádný dohled, ale ani případná pomoc ze strany personálu nemocnice, když bylo potřeba. Trochu mě to v první chvíli vyděsilo, došlo mi, že teď už to je vážně jen na mě. Manžel se ze začátku bát, aby synovi neublížil. Vlastně hodně lidí si ho bez zabalovačky nechtělo pochovat, aby mu "něco neudělali".

První noc doma jsme se pořádně ani nevyspali, pořád jsme chodili koukat do postýlky při sebenším pohybu miminka jestli je v pořádku :-)

Pokud chcete tohle domácí sbližování prožít v co největším klidu a s hezkými vzpomínkami, doporučuji vám toto:

• neřešte úklid - zkuste se s někým domluvit, aby vám v prvních týdnech s úklidem pomohl (všichni budou ochotně souhlasit)
• nevyčerpávejte se vařením - moc se nevyspíte, takže doporučuji buď se s někým domluvit, aby vám alespoň 3x týdně uvařil nebo si nechat obědy vozit od nějaké filmy nebo si pro ně chodit někam do jídelny, dnes je možností spousta (u druhého dítěte jsme si chodili pro jídlo prvního půl roku a vážně mi to hodně ulevilo)
• zvažte počet návštěv - všichni známí a příbuzní budou chtít vidět miminko, úplně to chápu, ale doporučuji jen třeba jednu návštěvu za den a rozhodně ne každý den, pro miminko bývá stresující přítomnost mnoha cizích osob a také velmi dobře cítí vaši případnou nervozitu, kterou z celé situace můžete mít
• zapojte manžela/partnera - tohle je vážně důležitý bod, otec si nejvíce vytváří kontakt s dítětem během prvního roku života, dopřejte jim ho. Určitě jejich spojení využijete až si budete potřebovat oddychnout a jít si užít někam sama, bez miminka :-)
• věnujte se miminku - časté mazlení, chování a dotýkání se s miminkem velice prohloubí váš vztah, vaše spojení a hlavně miminku prospívá ke zdravému vývoji mozku a emocí
• neposlouchejte "chytré" rady všech - každý se vám bude snažit radit, ale vážně doporučuji jít vlastní cestou, cestou která bude vyhovovat vám a vašemu miminku. Ostatní nejsou s vaším dítětem 24h denně a nemůžou vědět co je pro něho nejlepší. Hlavně rady tipu "Nech ho vybřečet. Nechovej ho, ať ho nerozmazlíš." rozhodně neposlouchejte. Dnes je již prokázáno, že dítě potřebuje kontakt a to hlavně s matkou.
• neřiďte se tabulkami a časem - neustálé řešení a srovnávání dětí s tabulkami a ostatními dětmi nepřináší nic dobrého, jen stres. Když má dítě hlad, tak si řekne. Starosti jestli je nebo není tabulkově na stejné úrovni jako ostatní nechte být a raději se pomaztele :-)