Tresty nebo důsledky?

04.02.2021

Prospěje dětem více trest nebo pochopení důsledku?

Dnes zase něco k našim dětem. Myslíte, že jsou tresty správný "výchovný postup"?

Všímám si, že i v dnešní době je stále tento princip často používaný. Možná ho spíše znáte jako "metoda CUKRU A BIČE". Ve svém okolí nezřídka vidím výchovu pomocí odměn a trestů. Myslím, že to není dobrý přístup. Jste si jistí, že vaše dítě chápe za co a proč ho trestáte?

Jak to máme my?

Sama jsem tento přístup používala a přinesl mi jen vzdor, odmlouvání a velké nepochopení s mým synem. Musím přiznat, že jsme neměli pěkný vztah a to mě velice trápilo. Mám to štěstí, že mám velmi chytré dítě a to brzy pochopilo, že nemusí poslouchat. Což mě donutilo se zamyslet a změnit můj přístup.

Když byl syn malý a něco provedl (mlátil s hračkami, bouchal do mě, ubližoval své mladší sestře,..) měla jsem pocit, že ho musím potrestat jinak to s ním bude horší a horší a už mě neposlechne nikdy. Také mě napadalo, co si o mě bude myslet okolí. Musím říc, že to bylo velmi stresující pro mě i pro syna.

Naštěstí mi došlo, že když syna trestám (plácnu mu, odvedu ho do pokoje ode mě, kříčím na něho,...), tak tím velice trpí a trpím tím i já. A hlavně jsem si všimla, že čím víc jsem na něho zlá, tím více se i on projevuje agresivně vůči mě a okolí.

Obrat k lepšímu

Bylo mi z toho na nic a tak jsem se rozhodla změnit. Přestala jsem ho trestat a začala jsem mu vysvětlovat důsledky. Překvapilo mě jak rychle se jeho chování změnilo a že i malé dítě (1-3 roky) zvládne celkem bez problému důsledky chápat.

Když mě třeba uhodil, řekla jsem "Vidím, že se zlobíš, ale mě to bolí a nelíbí se mi to. Můžu ti nějak pomoct?" A on, k mému údivu, přestal. Většinou se chtěl přitulit, nebo začal plakat, někdy odešel a po chvilí se vrátil a přitulil. Dokonce se mi časem i začal omlouvat. Byla jsem dojmutá ze změny našeho vztahu k lepšímu. Teď mu bude 6 let a musím říct, že máme hezký vztah a hlavně mi umí říct co cítí a co chce.

Když se ohlédnu zpět, tak jsem vlastně vděčná, že to se mnou nevzdal a vzdoroval mi, protože tím mě přiměl k tomu se zamyslet a změnit se :-)

Co mi to dalo?

Nedlouho po tom, co jsem přestala s tresty jsem si také všimla, že už není tak agresivní, mnohem snáze jsme spolu komunikovali a více jsme se mazlili. Uvědomila jsem si, že jen chtěl více mé pozornosti, o kterou si říkal cestou agresivity, naschválů a ubližování okolí. Negativní pozornost lepší než žádná pozornost. "Mami já jsem tady a moc se trápím. Proč to nevidíš?"

Naučila jsem se hledat PŘÍČINU a na se jen soustředit na projev, který je většinou negativní.

Jak na to?

Vysvětlete dítěti, že to co udělalo, rozbilo, zničilo, se vám nelíbí a řekněte mu k čemu to vede. Potom se DOHODNĚTE (nenuťte mu vaše řešení) na řešení dané situace.

Řeknu co cítím - Nelíbí se mi, že..., Bojím se, že..., Mám strach... (mluvím o sobě ne o dítěti)
Vysvětlím k čemu to vede
Dohodneme se, co s tím - Dítě by se mělo zapojit, ideálně dohodu vymyslet. U malých dětí můžeme dát na výber ze dvou možností, dítě si zvolí samo kterou chce.

V praxi

V obýváku si hrálo dítě a všude je nepořádek. Chcete, aby si hračky uklidilo. Dítě odmítá.

Můžete dítěti dát na zadek a donutit ho ukidit. (narušíte vzájemný vztah, bude se vás bát, nebude chtít uklízet samo jen po donucení)
Můžete mu říct, že když uklidí, tak mu dáte bombony. (Dítě se naučí dělat věci jen za odměny, nebude chtít nic dělat jen tak, ztratí motivaci a až vyroste nebudete mít na čím dál dražší odměny finance ani nervy)
Můžete mu říct, že když neuklidí, tak nemůže koukat na pohádky/tablet/mobil. (Udělá to jen kvůli strachu z trestu, nemá žádnou vlastní motivaci, nebude si chtít uklízet samo od sebe, časem vám začne lhát)
Můžete mu říct, že když se hračky neuklidí, tak se může stát, že se na nějakou šlápne a nechtěně se rozbijete. Že nebude moct najít co chce, když jich tu je tolik. Upozornit, že pokud se některá hračka rozbije nebudete kupovat novou, protože rozbití by se nestalo, kdyby byla uklizená. (Takto mu nabídnete důsledky a možnost volby. Ještě se mi nestalo, že by děti chtěli mít rozbité hračky, takže si uklidí. Akorát pokud řeknete, že nové nekoupíte, tak to dodržte.

Když dítě dostane možnost pochopit důsledky, tak si rozmyslí co opravdu chce. Dnes už za mou děti sami chodí a říkají jestli jim můžu pomoci s úklidem, že nechtějí aby se některá hračka rozbila.

Tato cesta je podle mě mnohem lepší, nemyslíte?