Oběť nebo tvůrce?

28.02.2021

Jak to máte vy?

Až do nedávna jsem pevně věřila tomu, že zrovna já jsem rozhodně tvůrcem svého života. Naštěstí mi došlo, že tomu tak není. Proto bych se s vámi o tento AHA moment ráda podělila. Ohromně se mi ulevilo, když mi došlo jak to vlastně mám a jak to změnit :-)

Kdo je oběť?

Obeť je ten, kdo neřídí svůj život, odevzdá se druhým. V tomto článku se zaměřím hlavně na energii oběti, která je velmi častá hlavně u matek.

Došlo mi, že většinou než vstoupím do energie oběti se začnu kritizovat. Takže věřím, že sebekritika i kritika jako taková buď předchází nebo je součástí energie oběti. Dobré na tom je, že když budete vnímat své myšlenky, tak můžete snadno těmto stavům "jsem k ničemu" předcházet.

Je to jednodušší než se zdá. Pokud jste v energii oběti, tak máte myšlenky podobné těmto:

"Jsme na všechno sama."
"Nikdo mi nepomůže/nepomáhá."
"Když to neuklidím já, tak to tady zůstane ležet."
"Jsem k ničemu."
"Nejsem dost dobrá máma."
"Petra to dělá lépe než já."
"Zase jsem to zkazila."
"Ale mě to vůbec nejde."

Tyto a spousta dalších vět podobného smýšlení poukazují na to, že se kritizujeme a tím ze sebe děláme oběť. Výroky ve kterých "házíme" vinu na TY OSTATNÍ, my přece za to nemůžeme, nás vždy naženou do pozice oběti.

Podívejte se na to z jiného pohledu. V noci jste se nevyspali (děti se stále budili), od rána lítáte jak hard na holi, uklízíte, vaříte a do toho slyšíte "Mami, koukej....", "Mami, pojď si hrát.", "Mami, kdy už budeš mít čas?",... Partner v práci nebo "raději" něco dělá venku, protože to kňourání dětí už nechce poslouchat, tak raději vyklidil pole (někdy skoro bitevní).

Dost těžká situace. Je jednoduché "propadnout" myšlenkám jako "Jsme na všechno sama.","Kdy už to skončí?".

Vezměte to, ale od základu. Požádali jste partnera o pomoc? Řekli jste ráno rodině "Vůbec jsem se nevyspala, potřebovala bych dnes vaši pomoc, jak to můžeme udělat/vymyslet?"

Možná si říkate, co by to změnilo? Zkuste to a budete se divit. Mě trvalo několik let naučit se říkat o pomoc a přiznat, že všechno nestíhám. Teď už chápu, že to ani všechno stíhat nemůžu, nejsem superman. Ještě dnes mě někdy překvapí, jak těžké pro mě říci si o pomoc.

Vystupte z energie/pocitu oběti. My sami jsme strůjci svého štěstí a i když je jednodušší "hodit" to na ty okolo, tak nám to nepomůže, jen budeme víc a víc naštvané. Přestaňte hledat svá "ALE" (výmluvy), proč si nemůžete říct o pomoc a raději najděte svá "AHA" (způsoby) :-)

Kdo je tvůrce?

Tvůrce je ten, kdo hledá řešení. Ten, kdo si chce sám tvořit svůj život a přebírá zodpovědnost za své rozhodnutí a chování.

Říká věty jako:

"Cítím se unavená, můžete mi pomoci?"
"Vím, že jsem ti řekla ošklivé věci, mrzí mě to. Můžu to nějak napravit?"
"Takhle jsem se rozhodla a byla bych rádá kdyby jsi to respektoval."
"Jsem teď zmatená, mohl by jsi mi to vysvětlit?"
"Vidím, že tu jsi, mohl by jsi mě podpořit?"
"Takhle to chci a jsem připravená přijmout svěchny následky."
"Není mi příjemné, že bych to měla dělat podle tebe. Můžu to zkusit jinak?"

Být tvůrcem není vždy snadné a třeba já osobně jsem se to potřebovala naučit. Ale dává mi to pocit svobody a toho si cením.

Největší benefit je pro mě ten, že tento přístup přirozeně předávám svým dětem a v tom vidím skvělé možnosti. Myslím, že je mnohem lepší děti učit být tvůrcem a umět hledat řešení než být obětí a hledat jen výmluvy.

Jak se stát tvůrcem?

Skvělým začátkem na cestě k tvůrci je právě to uvědomit si sebe, co si o sobě myslíte. Už i to, že si uvědomíte jaké o sobě máte negativní myšlenky vás posune dál. Každé tohle uvědomnění, každá věta kterou řeknete jinak "Cítím se teď na ten úklid sama, mohli by jste mi prosím pomoci?" vás přímo vystrčí z pozice oběti.

Vezměte si papír a napište si všechny negativní myšlenky, které si o sobě myslíte. Napište tam vážně všechno i to co se stydíte říct nahlas. Najděte svého vnitřního kritika a ukažte mu, že o něm víte :-) Protože jen když si to uvědomíte, tak to můžete změnit. A až to budete mít, tak to klidně spalte/roztrhejte/zakopte, co budete potřebovat. Mě to ohromně pomohlo.

Ještě mě hodně pomáhá alespoň 3-4x denně se zastavit, nadechnout, vydechnout a uvědomit si na co zrovna myslím, jak se cítím, rozhlédnout se kolem sebe. Krásně mě to uklidní a je mi to moc příjemné. Ze začátku jsem měla během dne nastavené budíky, abych nezapoměla. Časem jsem to začala dělat automaticky.

Tak a teď papír a tužku a směle na cestu k vašemu vnitřímu kritikovi, stojí to za to. Přeji vám mnoho úspěchů a spoustu AHA momentů :-)

Alena

Nejnovější články