Mami, mám mokrou postýlku

24.06.2020

Proč se děti pomočují a co s tím?

Tohle téma je v dnešní době dost aktuální. Myslím, že spousta dětí se pomočuje. Pomočují se během dne, dokud se nenaučí na nočník a ve vyšším věku i do postýlek při spinkání po obědě nebo v noci. Časem to začíná být dost otravné (pořád převlékat a prát) a hlavně spousta dětí to nese dost těžce po psychické stránce.

U nás doma, to bylo dlouhou dobu také téma číslo jedna. Můj syn se naučil na nočník někdy kolem 1,5 roku, více méně hned zvládl přes den plenky odložit, ale v noci to tak snadné nebylo. Každý večer se počůral. Tak do těch 3-4 let mu to bylo celkem jedno, bohužel kolem 4 roku mu už tu noční spoušť nedokázali "pobrat" žádné plenky a tak jsem prostě každý den převlékala a prala. Začalo to být dost protivné a všimla jsem si, že i synovi to začalo vadit. Kolem 4 roku z toho býval smutný a viditelně se tím trápil, i když jsem z toho žádné haló nedělala, netrestala ho ani nic podobného. Myslím, že mu to začalo nejvíce vadit v době, kdy jeho 16 měsíční setra plenku na noc už neměla a on stále ano.

Začala jsem proto hledat řešení a hlavně příčinu. Bylo mi jasné, že v tom hraji nějakou roli, ale nevělěla jsem jakou.

Nároz pediatra

U pediatra jsem se dozvěděla, že do 5 let se to více méně neřeší a bere jako normální. Dal mi rady tpu míň pít před spaním, v noci ho budit a dávat na nočník a že to samo přejde. Pokud to prý nepřejde, tak mu dá prášky na spaní, po kterých bude mít lehčí spánek a tak se probere a nepočůrá. Cože prášek, aby tolik nespal? Přišlo mi to ŠÍLENÉ! Tohle jsem teda rozhodně nechtěla a hlavně už vím, že nemoc (ne-moc = nemáme moc) je hlavně v našich rukou, spíše hlavách.

O pomočování jsem se dočetla tohle: Noční pomočování (enuréza) je nedobrovolný únik moči během spánku, který není způsoben jiným přirozeným podnětem nebo onemocněním.
Mnozí rodiče očekávají, že děti ve věku tří let už musí být v noci suché. I když se to mnoha dětem v tomto věku podaří, není výjimkou potřebovat plenky v noci až do školního věku. Noční pomočování považujeme za normální u dětí ve věku do 5 let. Nicméně i po tomto věku je noční pomočování časté. Zhruba jedno ze sedmi dětí ve věku pěti let a jedno z 20 dětí ve věku 10 let se v noci pomočuje.

Obohacená o tyto informace a názor pediatra jsem se rozhodla najít skutečnou příčinu a ne jen řešit přiznaky.

Co je příčina pomočování?

Vetšinou v pomočování svých dětí prostě jedeme, smiřte se s tím a přijměte to. Děti se nejčastěji pomočují v noci, protože je v noci klid a ticho, každému nezbyde nic jiného než být sám sebou, nic nepotlačovat. Nikdo nic nevidí a neslyší a proto je nejpříhodnější čas pustit (vymočit) všechno co se snažíme skrývat. Tento problém totiž vždy souvisí s neochotou dítěte vyjadřovat se a především dávat najevo jakékoliv svoje pocity. To, čeho se děti nedokážou zbavit přes den vypouštějí "tajně" v noci. Naneštěstí mokrá postel ráno promluví. Dětem je to většinou trapné. Nemohou spát u kamarádů, když jsou větší vyřadí se ze společenských aktivit odehrávajících se přes noc. Bohužel to problém neřeší, dítě se dál nevyjadřuje, neřeší to, co mu vadí a v noci tajně pouští potlačené emoce dál.

Zkuste se zamyslet, co říkáte, když o pomočování mluvíte s kamarádkou nebo pediatrem? Pokud říkáte větu "My se počůráváme." Tak si sami odpovídáte. Maminko, vy se taky počůráváte, že říkáte "my"??? Tím, že používáte množné číslo, ukazujete, že se cítíte dost podstatnou součástí celého problému. Víte, že v něm hrajete nějakou roli, ať už větší či menší. Jestliže se maminka cítí na problému zůčastněná je to v pořádku, je to předci její dítě, ale nic se nemá přehánět. Ten kdo reaguje je dítě samotné. Matka je zodpovědná pouze za svoji část a tu je potřeba vyřešit. Pokud máte nějaký problém, také vám nepomůže, když ho za vás bude řešit někdo jiný.

Takže na co reaguje tvoje dítě? Proč se třeba počůrává a nedokáže s tím nic dělat? Co chce tobě, milá maminko, říci o tobě?

Jaké je řešení?

Většině dětí pomůže vědět, že všechny věci mají nějaký důvod.

Když se zamyslíte v čem je váš problém, co vám věše dítě zrcadlí určitě vás to napadne. Ta první myšlenka je většinou ta správná. Vyřešte ten problém, neodkládejte to. Trápí vás to a vaše dítě to cítí.

U nás bylo řešení takové, že jsem si uvědomila co mi vadí. Můj syn je hodně živý a rád se ukazuje a je středem pozornosti (jeho jazyk lásky je pozornost) a mě to bývalo nepříjemné. Bála jsem se toho "co řeknou lidi", že si o něm ostatní budou myslet, že je nevychovaný, že jsem špatná matka. Pod tíhou těchto myšlenek (už tyhle naučené vzorce myšlení nemám) jsem ho nutila neprojevovat se tak divoce. Chtěla jsem, aby potlačoval své já, tak jako jsem to kdysi musela dělat já. A protože je úžasný a chtěl mi vyhovět, tak začal své pocity potlačovat a v noci se počůrávat (pouštet své pocity, když to nikdo nevidí).

Začala jsem si uvědomovat proč mi to vadí a tím se ty vzorce zvědomili, už nebyli nevědomé a já je změnila, vyřešila. Synovi jsem řekla, že se počůrává, protože jsem ho nutila potlačovat jeho pocity, že to tak nebylo správné. Řekla jsem mu, že když mi bude říkat co ho trápí, tak to spolu můžeme vyřešit a počůrávání skončí. Přikývl a od té doby si se mnou víc povídá, jsme si bližší a počůrávání skončilo :-)

Řešení není těžké, je to jednodušší než si myslíte. Říkat pravdu a být upřímní ke svým dětem je klíč ke všemu. Jsou mnohem více chápavé než si připouštíte. Přeji vám mnoho pochopení, lásky a suchých postýlek :-)

Nejnovější články